Vroucný dopis

Až budeš, duše milená,
číst za soumraku schýlená
můj smutný z dálky list,
den skončený a zažitý
vzplá posledními přísvity
jak tmavý amethyst.

A večer vášní bohatý
se nížit bude nad chaty
co přítel snů i běd,
kdež luna, duše večerů,
ta bude v tichém jezeru
se zastírat a chvět.

Též zachvíš se, čtouc řádky ty   se smíšenými pocity
jak lístek ve knize,
mdlý potom úsměv nějaký
tvé nezakryje rozpaky
… a pošleš peníze.