Píseň, kterou zpívá Ludwigovi jeho sestra Ritter

Osleplý či odvážný
postoupen iluzi.
Je ona až skrze mne?
Anebo já až v ní?
Jsme navzájem a propojeni?

Tušený smysl kdesi ve slovech
která se řinou z očí
jako chlemtavci zpoza zavíraných hospod.
Jsme netušení. Vychroptění
ze žíly stesku po společné smrti.

Ty… tvé bledé prsty
když tisknou rozrušený dech
na ňadrech pod mým šatem.

Jsi vymyšlený bratr Voss
bos v botách po otci
bos bez budoucnosti
bos rozrušen a prost
veškerých gest a citů.

Leč stále ještě živá
vzpomínka na kroužení kolem Glossopu.