Svitky

A zase dny plné hlemýžďů
vláčné jak tření těl
co když nepřijde
ozářen nezaostřeným měsícem
stočená podoba ve svitku skla
konfety rozbalující se v letu
tryskají z kašen
tam zapíjíš masožravé květy
kalíškem krve z žertovného nosu

Kameny z dámy
hodiny zpoza zdí
trčící obruče
jícny děl bitevní štíty
rozevřená stehna
rozbolavělá tolikerými chvaty
Raději spirály a pruhy než kola
raději zůstaň ležet natažená na zeď