Z města

(Lucii N.)

Sevřeni
mezi křídla špinavých ptáků
a zvonění tramvají

A jen za tmy že vidíme
po stropech míhat se   světelné pruhy
uroněné projíždějícími auty

Čím dál hlasitěji
s lety
pouštět tentýž menuet
na pouti od vany k oknu

Že tu snad chybí zátočiny
a pnutí plachet nemohoucích přistát
pod vlivem vodních duchů

a šelesty listů
na úzkých opuštěných cestách

Dívat se z vrcholu do údolí
na blikající světlo:

dům s kuřími křídly
který sem zalít
z města
nazobat se ticha