Jezero

I

Jezero plné peří v něj dopadlo tvé
tělo vzbouřilo vlny přelévají se labutě
ven z kádí je tma nemocné ryby chodí
okolo naříkají si na sucho a ty nejdeš
nemůžeš se vynořit zůstalas u dna
dusíš se

II

Rty máš zelené studíš dýcháš
nedýcháš ležíš spíš utišíš
svůj vzlyk není to snadné mezi tolika
lidmi sama zářit tak temně tak
nejasně svůdná tak neútulně mrtvá

III

Skrz prosklené tabule dveří je to tvůj stín tvá loď

tvůj koráb obrácená střecha letohrádku

a mé vousy říční korály mořské perly chvějící se zuby

lesk stříbra jen v mžiku jen v jediném pohybu

nelze se přiblížit nelze promluvit nelze se bát

(otvírám sešit píšu o tobě)

Prosím napij se dnes prvně vína

uroň kapku krve poprvé dnes pro mne

na hlavě ti sedí havran a jeho prosté sdělení

otvírá zobák …  zívá …  usíná