Dům u jezera

Zbav mne svého pomazání

svých nehtů
svých zubů
své budoucnosti
mých lyrických omylů (předsevzetí)
zasevzetí
zbav mne sebe

a ona poslechne
a když z něho nezbývá

vstoupí znovu do jezera
šťastně rozteskněná
optickým klamem:            hůl ve vodě se láme

Před příchodem rána

zaobírá se především
takovými podrobnostmi
      na něž si nedosáhnu
      jež jsem léta neviděl
      jež neuvidím nikdy

tvrdíc že v jediné větvi je celý strom
v jediném stromu celá příroda
v celé přírodě jediná skutečnost
      úzkého vypůjčeného podstřešního bytu
      bombardovaného
      neurotickými holuby

A je zase ráno

mámilá hlavu na kolenou
svou na svých
oči požehnaně vybledlejší
vypouští z dlaně
usedavé peří
      mé peří!

je velice soustředěná
pěkně vejčitá je jak sedí
s lokty u těla
na němž co vypadá
jako husí kůže
jsou krystaly vysrážené
      mé soli

Zatímco zlá milá

trup ještě nahý
nachýlený svítavý
ustane oblékne se do hodinek

zvedne vlasy z neopeřeného krku
sedmkrát se ohlédne celým tělem
sedmkrát pootočí mou hlavou

Jindy podává temný vroucí čaj

tehdy má —
milá
roztančí šálek
v roztržitých prstech

      spálila ses říkám
      nevím říká nepoznávám
      své tělo ve chvíli kdy není
      s tvým tělem

a tedy nezbývá než znovu
snímat otisky

      své zatvrzelé
      z jejího nepolapitelného
      její nepolapitelné
      ze svého zatvrzelého