Úzká krajina

Zlá milá přichází mezi keři

koroptve podminovaly cestu

přichází trávou
tráva spásá její kotníky

stojí před vraty
pukají škeble rodinného kaštanu

přichází blíž
je políčeno na kunu

zlá milá přichází po setmění
chodím spát se slepicí

Slyšíš

se neopovažuj o mě třít
mi rybí hlavu nasazovat
se ve dlouhých teskných
ňadrech více neopovažuj
se neopovažuj mě zábsti

Zlá milá usíná na obou březích jezera

břehy se vylévají z vody

usíná na okraji noci
okraj noci se nedopočítá první hvězdy

usíná v zimní zahradě
zimní zahrada je obtěžkána táním

zlá milá usíná na mém kavalci

hrachem jí podestelu

Slyšíš

tvoje neúprosná růže se otvírá
překlápí mě   tak zvolna a tak temně
neúprosně netečně
osamoceně vdechujemně

Zlá milá si začíná s ranními útěky

přerazím jim nohy

Slyšíš

nade mnou
nelámej hůl
nade mnou
nedělej kříž
nade mnou
nespínej ruce
      když spínáš nohy
      nade mnou

Zlá milá vypráví o hladině jezera

hladina jezera zaroste srstí

o dnu jezera
dno jezera vydáví flotilu chlupatých ryb

o jezerních stínech
jezerní stíny vsáknou plstěné deště

zlá milá vypráví o džbánu oblázků

ucho se utrhne

Slyšíš

nepřicházej po setmění
nezačínej si s jezerem

neotvírej tu klec
vrať mě zpátky

budu ti zobat z ruky
zjara ti obrostu

udělám ti pomyšlení
ožením naše dva kouře

neotvírej tu klec

to poslední co mi ještě patří

to poslední co ti ještě nepatří