Prolog

V červnu 2016 se občané Spojeného království Velké Británie a Severního Irska v referendu rozhodli pro odchod z Evropské unie. V témže roce jen o několik měsíců později v prezidentských volbách ve Spojených státech amerických zvítězil republikánský kandidát Donald J. Trump, muž bez jediné zkušenosti s politickou či armádní funkcí, miliardář a někdejší hvězda televizních reality show, kterého mnozí považovali za ukázkového populistu a nebezpečného politického hochštaplera. Ti, kdo britskou a americkou volbu kritizovali, v obou rozhodnutích viděli úpadek; zbytečný a nerozumný sestup z výšin, do nichž předtím vystoupala euroamerická civilizace.

Náš příběh se jen s občasnými krátkými odskoky celý odehrává v prostoru, kterému se po staletí říká „za Alpami“. Pojem nejčastěji slýcháme v souvislosti se zaalpskou renesancí (angličtina mluví o „The Northern Renaissance“), Alpy ale po staletí představovaly na symbolické i praktické úrovni mnohem víc než jen rozdělovník mezi dvěma odnožemi jednoho uměleckého či architektonického směru. Alpy kdysi v mnoha případech byly doslova určujícím prvkem, šlo o tehdejší železnou oponu.

My už dnes žijeme v jiné době, zdá se. Alpské vrcholky jsou svým způsobem stará veteš, naše vnímání je z velké míry ignoruje, pokud tedy nejde o radost z lyžování. Umíme bariéry bez problémů překonávat, ať už letecky, po internetu, nebo po estakádách a v tunelech. Zařídili jsme revoluční změny. Co člověka znepokojuje, je následující nesoulad. Na jedné straně toužíme po velikosti a výšinách, na druhé jsme ve všech směrech natolik zpohodlněli, že už odmítáme stoupat. Právě o tom – snad docela případně v rámci tak řečené uprchlické krize – hodláme vyprávět.