ZPĚV TŘETÍ Vojenský soud

Bože! kýž jsem policajtem!
      To je vyražení!
Koho chce, toho si chytne
      a dá do vězení.

Každý si ho musí vážit:
      kdo naň zaškaredí,
pro urážku policajta
      ve štokhause sedí.

Ctěte, hoši, policajty!
      ouvej! jak to bolí!
Stát vyplácí krejčům metlou,
      ale ševcům holí.

Slyšte, lidé, pro výstrahu
      mé smutné zpívání,
že se proti policajtům
      sám bůh neubrání.

Už ho vedou svázaného,
      všechno ve mně hrká!
Dva ho táhnou za rameno,
      jeden vzadu strká.

„Jenom mne po humnech veďte,
      však já s vámi půjdu,
nedělejte mi ve městě
      veřejnou ostudu!“

Ale na humnech u strouhy
      paní Perunice
zapírala Peruňátku
      něco na sukničce.

Jak poznala svého pána,
      hned se s hrozným křikem
na pochopy obořila
      mokrým lavičníkem.

Ale Perun dobrotisko
      sám ji napomíná:
„Schovej, ženo, meč do pochvy,
      přišla má hodina!“ —

Policajti s Perunicí
      na humnech se vadí
u dvora se zákonníci
      o Peruna radí.

A již Perun upoutaný
      v šatlavě nocuje:
juristům se z paragrafů
      žádný nešikuje.

Neboť ten, kdo zákony ďál,
      neměl ani zdání,
že car vezme někdy boha
      do vyšetřování.

Ráno přišla apelace
      k caru celá bledá,
že se proti Perunovi
      zákon najít nedá.

Car se na ně zle osopil,
      řek’ jim, že jsou osli,
poslal hned pro vojenský soud
      do kasáren posly.

Vojenský soud to je samec,
      soudí jen se práší:
on má všechny paragrafy
      v jedné patrontaši.

Vojenský soud na civilní
      dívá se s vysoka,
nesoudí podle zákonů,
      všechno jen od oka.

Vojenský soud má žaludek
      zdravý jako štika:
nevinného na komando
      stráví jak viníka.

Vojenský soud z ničeho nic,
      jako ňáký tvůrce,
nález právě potvrzený
      měl jako na šňůrce:

Že dle vyšlé proklamace
      komandujícího
a dle ostatních zákonů
      soudu hrdelního,

pro urážku první třídy
      Jeho Veličenství,
pro vzpouru, nemravné řeči,
      pro neposlušenství,

Perun Bůh je odsouzený
      k provazu dle práva,
že však k utopení v Dněpru
      milost se mu dává;

bude ale pro výstrahu
      neposlušné chase
vlečen k řece po ulicích
      na koňském ocase.“ —

Právě jeden žurnalista
      seděl také v díře,
protože se bohu rouhal
      a psal proti víře.

Soud jej odsoudil, použiv
      té příležitosti,
k stejnému trestu s Perunem
      k vůli nestrannosti.

Konec třetího zpěvu.