ZPĚV PÁTÝ Bezbožnost v Rusích

Tak se z maličké příčiny
      stala velká mela:
Ruský národ neměl boha,
      církev ovdověla.

Nám by byla lehká pomoc,
      toť je stará vesta,
teď již umí každý kaplan
      dělat bohy z těsta.

Ale Rusi o těch kumštech
      ještě nevěděli:
když si boha utopili,
      žádného neměli.

Počali se všichni báti
      strašlivých následků,
neb žádný nic takového
      neslyšel od předků!

Ale svět je pořád stejný,
      lidé ho nezmění:
plivni si stokrát do moře,
      ono se nezpění.

Tak i v Rusku bez Peruna
      ve starém pořádku
běžela světská mašina
      jak na kolovrátku.

Staří lidé umírali,
      děti se rodily,
hodní lidé pracovali
      a ochlasti pili.

Hrušky zrály o Jakubě
      a na podzim švestky:
když se hodně vypršelo,
      bylo zase hezky.

Slunce svítilo jen ve dne,
      měsíc jenom v noci,
v létě bylo caru horko
      při vší jeho moci.

Žito se muselo síti,
      tráva rostla sama,
šlechta pracovala hubou,
      sedláci rukama.

Kdo zaplatil, měl u pánů
      všudy dobrou přízeň,
hlad si zaháněli jídlem,
      ale pitím žízeň.

Všecky řeky byly mokré
      a kamení tvrdé:
Chalupnice hubovaly,
      že jsou selky hrdé.

Šlechtic neobcoval s mužským
      měšťanského rodu,
ale šenkýři míchali
      přec do piva vodu.

Mladí lidé pospíchali,
      staří šli pomalu:
Na každou špetku radosti
      přišla špetka žalu.

Kdo měl málo, tomu braly
      velké pijavice:
Moudrých lidí bylo málo,
      ale hloupých více.

Kdo byl taškář za Peruna,
      taškařil zas dále;
a kdo byl poctivá duše
      dřen byl neustále.

Neboť svět je pořád stejný,
      lidé ho nezmění,
plivni si stokrát do moře,
      ono se nezpění.

Tak i v Rusku bez Peruna
      ve starém pořádku
běžela světská mašina
      jak na kolovrátku.

Ale církevní mašinka
      ta se zarazila,
neboť kněžím u pytlíku
      zaťata jest žíla.

Sedlák, ten jest od jakživa
      vychytralý kvítek,
hned si z toho utopení
      vyhlídl užitek.

Přestali desátky dávat,
      také na modlení,
ani na štolu, ani na mše,
      když prej pánbůh není.

Na ofěry nechodili,
      při funusech ticho,
kostelníci mřeli hladem,
      kněžím splasklo břicho.

Tu hned tekla krev z obrazů,
      děly se zázraky,
čistá panna porodila
      čtyry mladé draky.

Báby viděly znamení
      na nebi a všude:
Prodávaly staré sukně,
      že soudný den bude.

Báby viděly znamení
      na nebi i v dírách,
slyšely potopu světa
      hučet ve všech škvírách.

Po svatbě se narodilo
      dítě za čtvrt léta;
kupujte, lidé, měchýře
      na potopu světa!

Konec pátého zpěvu.