ZPĚV OSMÝ Kamarilla

Jako u všech potentátů,
      tak i v Rusku byla
mocnější než ministerstvo
      dvorní kamarilla.

Zachovej nám, pane Bože!
      Frantu Šumavského,
že je každá kamarilla
      pohlaví ženského.

Vladimír byl ještě k tomu
      punkto sexu štvanec,
jako lev kraloval mužům
      a ženským co k…c.

Jednu ženu měl Normanku
      a jednu Řekyni,
dvě měl Češky, že jsou hezky,
      jednu Bulharyni.

A maitresek jako pecek:
      tři sta v Bělehradě,
dvě stě v sele Berestově,
      tři sta v Vyšehradě.

Ještě kromě těch kasáren
      leckdes filiálku;
Kacik v Hessen-Kasslu nemá
      tolik kafešálků!

A teď ještě tetky, matky
      k nim přiadírovat,
pak to s jejich zpovědníky
      multiplicírovat:

Ó, to byla kamarilla
      jako Čimborasso!
Senát vždycky pohotově
      jak u rasa maso.

Ó! to bylo kandidátů,
      to bylo protekcí!
Tu car, co jest topit bohy,
      dostal teprv lekci.

Všechny na něj dorážely,
      každá jinak mlela,
málem by už byla caru
      hlava sšedivěla. —

Večír, když mu starý Mates
      přišel zouvat boty,
začal si car stěžovati
      na ty své trampoty.

Starý Mates, ten byl ve všem
      carův hlavní rádce,
ministry i kamarillu
      vodil na oprátce.

„Ach! Matýsku, Matýsečku!
      Hleď mne toho zbavit,
já, chudák s těmi ženskými
      nic nemohu spravit.“

Mates, jak jen car byl svlečen
      a v posteli ležel,
do redakce vládních novin
      s botma v ruce běžel.

Tam jim cosi diktíroval
      s botama pod paží:
„Nebude-li to tam zejtra,
      car vám vousy zpraží!“

Druhý den pak celý Kyjev
      divil se nemálo,
když v úřední části novin
      velkým písmem stálo:

„V jménu Jeho Veličenstva
      Cara Vladimíra,
na prázdnou prebendu božskou
      konkurs se otvírá.

Výminky a bližší zprávy
      to kandidátovi
ministerstvo policejní
      na doptávku poví.“ — —

Rozběhla se ta novina
      v elektrickém letu
na drátěných telegrafech
      jako rtuť po světu.

Druhý den již v celém světě
      jak na lípě včely
telegrafické depeše
      v novinách bzučely.

           * * *

V Římě páni kardináli
      k Červenému Raku
přede mší se scházívají
      na sklenku araku.

Pan kardinál Šamšulini
      mrsknul jen po oku
do Augsburských Všeobecných,
      už se dal do skoku!

Dal nalejt Lacrymae Christi,
      a to hned do džbánu,
vylousknul džbán a již letěl
      přímo k Vatikánu.

Tam hned vrazil do pokoje
      a bez zaklepání
vyburcoval tou novinou
      papeže ze spaní.

Svatý Otec jak vyskočil,
      ještě byl v košili,
velel, by se Jezovité
      do Rus hned strojili.

Dal je všechny k této cestě
      na ostro kovati
a marš zvláštní pro ně kázal
      skomponýrovati.

Konec osmého zpěvu.