ZPĚV DESÁTÝ Konkurs

Věje vítr černomořský,
      travou v stepi klátí:
sbíhají se do Kyjeva
      páni kandidáti.

Věje vítr od západu,
      v Kyjevě se práší;
každá firma haní jiné,
      sama se vynáší. —

Poslal papež dekret z Říma,
      pečeť jako talíř:
„Co je po té řecké víře,
      nedám za ni halíř!

Není církev jako církev,
      care nejmilejší,
římská církev mezi všemi
      nejcírkvovatější!“ —

A carhradský patriarcha,
      pečeť jako miska:
„Nevěř tomu, Vladimíre,
      co antikrist píská.

Není církev jako církev,
      care nejmilejší,
řecká církev mezi všemi
      nejcírkvovatější!“ —

A rabínské synedrium
      „šulem, šulem“ píše:
„Nevěř Římu, nevěř Řekům,
      drž se jen Mojžíše.

Není církev jako církev,
      care nejmilejší,
židovská je mezi všemi
      nejcírkvovatější!“ —

Také Mufti mohamedský
      překřičet se nedá:
„Potluč ty psy nevěřící,
      drž se Mohameda!

Není církev jako církev,
      care nejmilejší,
musulmanská mezi všemi
      nejcírkvovatější!“ —

V carském dvoru na Podolu
      psi se o kost hryzli,
také ty ostatní sekty
      konkurovat přišly.

Čert zná všechna jejich jména,
      ale jak se ctily,
z toho se ruské hokyně
      mnoho naučily.

Tenkrát byly zlaté časy
      pro dohazovače:
rosolku pili z krajáčů,
      jedli jen koláče.

Proto jim v tom konkursu
      obchody tak kvetly,
jmenují se od té doby
      také „boží metly“.

Konec.