jitření ran dost blízko úst

Jak přiznám sněhu dávný hřích
kam ústa dát   kam ústa dát
Smím spílat prstům zemřelých
že nabízejí hlíně chlad

Či blízkost vochluje můj hlad
vězní uloupený hlas
Nač stýskání   Proč bych měl lhát
až mi přijdou srazit vaz

Stromy mě prostupují včas
je měsíc mhlín; třeští smích
Není kam jít   Nechci je zmást
A na dně dlaně jizva zlých

Nač házíš písek po ptácích
nemáš kde spát, hráz pustá
Snímáš srp dřív než spadne sníh
a ostýcháš se skrýt ústa