a ostrévky, z jakého dřeva jsou ostrévky

Blesk sežeh ženám drsné vlasy
a déšť jim oči vyplavil,
polím pak zažeh žitné klasy,
psí vítr! popel nenavrací,
palčivý smích, když suchý jíl
se ustavičně v řece ztrácí,
listí se sype, lněné hlasy
zas záblesk světla zaplašil.

Zatmívá se a stébla slámy
se zaklánějí, zlomená
letní noci, jejími trámy;
ozývá se stesk po mrazu.
Studem stulená kolena
svírají trsy zimostrázu
a na dně nářku, v klíně jámy
krčí se smrtka schoulená.

Sypej si popel, stínej ostře
trávu, náhrobní kameny,
na sotnách spíš ti někdo prostře,
prvně však ruce zpřeráží.
Zbývá ti skrýt se za kmeny;
křídla tam tlučou jen do tváří,
a suchý skřípot dřeva zastře
zarytě vyschlé prameny.