/proč zamřelci/

Běžně se říká: žije, dokud nezemře. V určitém okamžiku člověk zemře. Člověk, který zemřel, většinou skálopevně ví: teď jsem zemřel. Ale jsou i výjimky. Tak jako se občas zaspí, někteří občas zamřou. Mnozí zaspí (zaspat lze jen něco nebo někam) i to, že spali. Podobně i mnozí zamřou to, že vlastně zemřeli, takže jsou kdesi mimo, již ne živí, ještě ne mrtví. Dosud nevědí, že zemřeli, a tak se nemohou chovat jako mrtví. A to jsou právě zamřelci.