má zimouhřivá,

po tmě spíš. Střípky v očích,
v hrdle zmrazky, ve vlasech praští, za   nehty třísky.
             Čerti hoblují podlahu, ústa
se prolomila. Ke dřeni, kde jazyk dře
a dáseň dřímá. Krajina pod tmou, nízko
za Hluchovem, pokorná a bílá.
             Kam zůstanu, tam oblázky,
písek a myšina. Smíš si příst útek z je-
jich jízlivůstek, a na mně to zůstává.
V dlaních spí had, beze studu. Napříč
a bez ustání.
             V klíně ti hřadují uštvaní
krahujci. Kam zůstanu, tam potmě spíš,
až kamsi k limbu.