z úhrobí

Hloubím ti hrob a říkám: „Ruce.“
— „Tam. Pasou se trpce.“

Ptám se: „Snad škrábnutá?“ — Říkáš mi: „Ústa.“
— Bodají. Šípek z nich vyrůstá.

Zříkáš se třísla, hořkých vlasů.
Hnízdí zde supi. — „Zhořknou. Čas od času.“

Křehulky mrznou. Fičí z pasek. —
„Had-měsíc se zdvíhá.“ — Nůž se zasek.

Snopy slámy, snopy slámy. — „Nač vlastně?“
Za rzí. — Prosíš pod drnem. „Nedrásej dásně!“

Semo tamo plašíš stesk. —
Co noha nohu. „Pryč!“ — Splavují štěrk z cest.