Sklad konfekce

Jen napůl úst skrytých v podzimu,
tak mluvil, a jeho oči visely
někde v prázdnu, ne však daleko.
Kalné studánky v pařezech
nesvádějí k žízni. Ze stromů,
dnes ve žluči, visely koberce.
Na severní straně v kůře
zastrčený mech odolává slídě nehtů.
Hledání síly i toho, co nás připoutává,
je zábavné jak flirt,
ještě teď chci, abys tam tehdy byla,
ty oči v prázdnu zavěšeny
jak na ramínkách ve skladě konfekce!
A mladé, útlé ženy jako ty   se v nich mohou probírat, aby se vyděsily
ve věčnosti intervalu, kdy zkoumaná látka obnaží něčí obličej.