Pohled svisle po kmeni břízy

Vidlice větví jak za nohy
k vlnitému světlu pověšená žena,
vápenitě bílá kůra. Vrásčitá
a hrubá, s punčochou ok   pod vosím hnízdem, o níž se otřela
černá srst. Ani nadšení nestrhává,
při pohledu vzhůru, do propasti,
kde bezrozměrnost hloubky,
věznící za lebečním švem úlu,
konejší nás drobnými úkony.