Letnice

Krajinu,
jež ještě před chvílí hořela
tvým studem, ochladil
červnový déšť.
Melancholie večera
ohřívaná vlněnými ponožkami
připomíná smutek podzimu;
křeslo a nastydlá záda
tvoří linii mezi dvěma živly.
Na stole je otevřený starý slovník,
jímž pomalu listuje,
přes láhev červeného
zahledí se do dálky,
ve které vypukne nový požár,
teď však z pařenišť
nebo od vznícené slámy.