Podzemní vody

(dialog)

Chvějivý chlad, říkáš,
z tvé studny vyvěrá,
když odklopíš poklop, zmatení jazyka
ve chvíli nejtemnějších zauzlení,
na pokraji kanálu, prořezané mříže,
anebo vstupu tam,
kde není nic špatného ani dobrého,
je jen lhostejné,
i bolest, jíž vyje Kleanthovo zvíře.

Vzrušení z chvíle i chvíle vzrušení
je mojí slabinou, tenkostěnnou žilkou
prýštící z podzemí,
železitá spodní voda však teče jinudy,
lze nalézt ji trpělivým hloubením,
slyšíš, klokotá v koleni,
v ohybu ramenním.