Anglický spisovatel Graham Greene byl mimo jiné znám tím, že posledními větami svých knih s oblibou občas problematizoval veškerá svá předchozí tvrzení. V případě tohoto románu by takový greeneovský konec mohl vypadat kupříkladu takto:

„To ses zase vyřádil,“ pravila žena ironicky, když rukopis dočetla.

Zkoumavě pozorovala, nakolik se sám tvářím provinile, aby tak odhadla rozsah a vážnost mých hříchů. Znamenalo to ovšem, že se teprve rozhoduje, zda se má či nemá naštvat.

„Možná, žes měl přece jen radši vzít tu práci,“ pravila zamyšleně.

Chtěl jsem ji obejmout, ale bránila se.

„Jdi ty,“ chlácholil jsem ji, „nesmíš tu literaturu brát tak vážně.“