Vysečeným dvorem

Vysečeným dvorem
vynáší večer popel denních soust,
při světle síňky,
v němž hořké barvy můr
zmlkají v tmu.

Srny, jež vcházejí tak jistě,
uvyklé dlouhým létem,
zvrhají síta nasušených hub
— podivné křehké pasti,
které jsem nakladl
a nepomyslel.

Už nepoznávám nic.
Děs zvěře prchá jiným, chladným směrem.
A úžas
z horkých vytřeštěných těl
vyslovím příliš brzy,
příliš špatně.