Na břehu cesty

Na břehu cesty,
na úpatí cesty
   šněruji střevíce svých slov

     a je mi snít

   o několika krocích
s hlavou zvrácenou,
   soustředěných,
     a tedy užaslých,

   ale boty jsou staré a nošené,
jejich zpuchřelé řemínky
   se rozpadají,
     od zad mnou prostoupila závrať,
     žena
   s hořkými, zadrhávajícími ústy.

Zdvíhám se,
   boty rozchlípené.

     Přeprchává déšť.

   Voda,
stékající zanícenými stromy,
   se mísí s hlínou,

bláto přimyká střevíce
   k zmáčeným nohám

     a je mi udělat

   několik kroků,
o této hodině,
   dni,
     tohoto raného adventu.