Na břehu cesty
Na břehu cesty,
na úpatí cesty
šněruji střevíce svých slov
a je mi snít
o několika krocích
s hlavou zvrácenou,
soustředěných,
a tedy užaslých,
ale boty jsou staré a nošené,
jejich zpuchřelé řemínky
se rozpadají,
od zad mnou prostoupila závrať,
žena
s hořkými, zadrhávajícími ústy.
Zdvíhám se,
boty rozchlípené.
Přeprchává déšť.
Voda,
stékající zanícenými stromy,
se mísí s hlínou,
bláto přimyká střevíce
k zmáčeným nohám
a je mi udělat
několik kroků,
o této hodině,
dni,
tohoto raného adventu.