Oproti

Když stavba končí
k okapu drátují březové metly,
noc na to nemohu spát.

Opřený oproti
o pelest horké postele,
ve stroji
průklep denní básně,
mezi bílými archy
tma je temnější —
v minutě luštěna
a šifrována zpět
do vzorců stále složitějších.

K oknu,
které dokořán,
nikdo nepřichází,
nic nepřilétá.
Sbírá se vítr,
sám rozmetaný.

Druhého dne
jediná kopie k nalezení,
ta poslední,
ta nečitelná.