11. II.

Týdenní drmolení deště. Zakoktávání okapu.
Beru zas kámen, rozrývám opál opaku
dne, který končí. Už uvykle
oklepu kamenný prach z rýh. Za oknem sníh
mísí se s deštěm, zháší k zemi. Není.

Tma. Vryp za vrypem. To jediné, co zmohu.
V umdleních luštit kostrbatý list.
Odemknout děcku, které zadrhává
(Poradit cestu? Něco jíst?), a cestu neznat,

k jídlu nemít nic. Nedočíst. Znovu.
Za vrypem vryp. Pod židlí hysterický list,
obtížné černé dítě kdesi, déšť, okap, drmolit…