Calendae

Z posedů schází sníh,
okus jej,
na dvorku kohout křídly škube
sám sobě krev,
až hnědé peří lítá.
Ve stromech černá jablka.

Prosinec začal,
okus jej.
Prosinec začal, začal den,
je pondělí,
hodina jitřní otvírá se,
minuta nová. Nyní.

A z posedů sníh schází,
pustý,
a slova,
po stopách těžkých srn,
k slavnosti obklopení
už už by vyrazila,

ale ústa,
krví a peřím,
zahnilým listím slepená,
hlasu nevydají,
tělo se do sebe choulí,
hodiny kruhy opisují

a nelze si na nic vzpomenout.