Zápis, 9. II.

… trhali jsme je   všemu vzdáleni v lesích.
Při návratu
jsme přihlíželi stržení srny.
Její bolestný křik

rvaný na tříchřtánový rám,
úděs spárků
nad myslí vláčenou do tmy znovu a znovu
světla v sloup. Řeklas mi:

— Bylo to strašné,
budu si to pamatovat,
mám paměť na tváře. —