Na šifru štěkotu

Na šifru štěkotu,
černý klín dvorku vrážen
do opřených motyk,
padá luštící mříž
rozsvíceného okna.

Vyjdeš-li,
vyjdeš?… tají se ti dech?…,
o vězně v kole klopýtneš,
jenž v lehkém spánku zašeptá:

Co ti patří, co tě stihne,
záludný jazyku?