* * *

Má marnosti! Má pýcho!

To, že je lehčí rozplakat
než změnit pohyb ruky,
samota okenní tabule
v skořápce úplňku,
nevtíravá vůně kmínu.
Stín, který nemá tvar,
nedá se odlišit
od jiných stínů,
ulehčení, že každá bouře
má svůj záblesk před ztišením
a že je to i naopak
jak ztuhlý i napjatý sval.
Večery, večery a noci,
má marnosti!
o kterou jsem stál.