Siesta

Janičce

Chtěl bych usnout,
má tělesnost se rozpouští
jako sraženina pod hýždí.
A je to mystický pocit,
těch několik okamžiků
smutku před usnutím,
co se blýskají jako vyleštěná čepel.
Kuchyň se rozjíždí
na startovní dráze
a unáší s sebou tvé mokré ruce
ponořené v pěně a nádobí,
vůni kávy s nepřečteným proroctvím.
To vše riskuji
těch několik matně blýskavých
vteřin před usnutím.