Přízraky

Někdy,
když je noc ještě teplá a lepivá,
dívám se do zahrady, kde poletuje hmyz
jak fluoreskující vítr.

Jsou tam přízraky z mého dětství,
ale přicházejí i z časů mého stáří,
hledají svá jména.
Cítím svůj pot jak kůži země po dešti,
mohl bych být i na té druhé straně,
ale jsem tady.

Jsou přátelští.
Má žena se jich bojí,
i když není nic slyšet,
jen ťukání.
Nikdy se v noci nedívám na hodiny,
téměř nikdy,
jen tehdy.