Bouře

Možná někde za bouře
stojí na terase a dívá se do deště,
ta bouře plane v ní, oceán rozbouřený
v její krvi byl prvně věštěn, když ještě
byla malou, stočenou rybou
v lůně své matky
a někdo ji hřál teplým uchem.
Pokouší budoucnost;
bílá, prochladlá dlaň se drží
mosazi zábradlí, kde čeká na blesk
letící jak anděl vzduchem
nad hlubokou strží plnou vody,
ve které vidí proplouvat
malé, stočené ryby.