Pád kaštanu

Jak říjen v duhovce;
půda vlhká sklíčeností.
Ozim prorůstá měkkou kostí,
zdi tmavnou
smrtelně slabou přítomností.

Každá předsíň
šperkovaná stínem,
výslech dutin.
Požár lampy na tvém lýtku,
visící kabát — jak mořská nemoc —
tak odporně lidský.

Návrat je pád kaštanu do stejného místa;
jsem bez mapy, ale umanutý.