Nadýchaný květ

Je řeka široká a temná,
hutná a mazlavá
mé nevtíravé existence —
a nespaluje, ani nechladí.
Chumel odrazů
matného, utajeného světla
nabízejícího se sítnici…

Tolik ztišeného křiku,
těžce dýchajících hrudníčků,
tolik dehtu na plicích,
že není jen jedna odpověď
na banální otázku.
I přežití extremofily
závisí na vůli ohně,
jedovatých plynů a kyselin,
co kolem vytvářejí růži,
nadýchaný květ, ve kterém dá se žít.