Kapsa větru

Obnažoval jsem pařez.
A to houževnaté dřevo utíkalo,
zahýbalo různými směry…
V té díře se pak objevila
vlhká kapsa větru —
můj poklad, dyšný šelest,
moje koncentrovaná krev,
lesklá a pádící k duši;
všechno to, co bylo,
z čeho jsem ukut, čím hašen,
kým loven v každé roční době;

v té díře, s mokrýma rukama,

nesrozumitelný sám sobě.