Hrabu se v hlíně

Červe raduj se, a pod kamenem ty žížalo plésej!
Všecko vesel se a pěj, čemu dal hlas tvůrce milostný.

— M. Z. Polák: Vznešenost přírody

Den v zahradě za městem,
jarní převracení půdy.

Strom, co se hrouží v několik spirál
jakoby nahoru.
Kámen v louži nasáklý věky,

majestát nelibosti v kůži dýně,
přisprostlý ornament,
vyleptaný skvost;

pes, co okem plotu líně
prostrčí čumák,

odhrnutá červí nasranost,

klíží se večer jak řezníkovy troky,
najednou kluzký chlad —
plachý vítr z pustin;

hrabu se v hlíně,
probírám drny
jak krtek kosti v hrobě,
užívám si dobrodružství.