Věštění z cibule

Loupe cibuli. Je to jak věštění.
Šepot každé vrstvy
dvakrát smyslný,
že pod každým oděvem
růžoví nahota tlumeným světlem.
Jak lampa
rozzářená hrudní kost
s čirými vlákny vzrušení.
Že její vzezření je ulpívání času,
jenž bortí kulatost.
Snad proto je tak krásná,
že ji ohlodává živel zmaru
a zůstává jen štiplavost
po posledním soustu.

Plody a hlízy se hroutí dovnitř
a žloutnou, hnědnou, černají —
takový je postup.