EPILOG

V červnu 1989 je Paco přijat na Filozofickou fakultu UK v Praze. Krátce po listopadové revoluci přijíždí v čele studentské delegace do sázavských skláren. Předseda CZV KSČ s. Šperk nařizuje vrátným nevpouštět studenty do závodu. Po krátké fyzické potyčce se svým otcem přeleze Paco s ostatními plot a beseda s pracujícími se přece jen uskuteční (Pacova přítelkyně, studentka 1. ročníku právnické fakulty, zde Kvidově matce shovívavě objasní podstatu občanského práva).

Příští vývoj v ČSFR však Pacovi přináší čím dál větší zklamání. Rezignuje na svou funkci v tzv. Studentském parlamentu, přerušuje studium a s pocitem, že mu revoluci někdo ukradl, odjíždí na stipendijní pobyt do Spojených států.

Po návratu začíná Paco aktivně pracovat v Anarchistickém hnutí. Jeho pacifistické přesvědčení sílí. V dubnu téhož roku obdrží povolávací rozkaz; po boku dalších takto postižených anarchistů jej za volání Fuck of Army! manifestačně spálí před kasárnami na náměstí Republiky. Požádá o náhradní prezenční službu a současně odpoví na inzerát belgické obchodní firmy se zastoupením v Praze (požadavky: znalost angličtiny, práce s PC, řidičský průkaz a věk do 28 let). Po úspěšném absolvování konkursu je za mimořádně výhodných platových podmínek přijat. Během následujícího měsíce však se svěřeným Fordem Sierra opakovaně havaruje při výjezdu z firemního parkoviště a je propuštěn pro ztrátu důvěry.

Dědeček Josef uskuteční v porevolučním roce prostřednictvím inzertního časopisu Annonce několik poměrně výhodných obchodů (za sedm stokorunových bankovek s portrétem Klementa Gottwalda získá kupříkladu rovných tisíc korun), ale také on komentuje každodenní politický život stále rozhořčeněji. Nelíbí se mu výše poslaneckých platů, dlouhé vlasy ministra Langoše, účast bývalých komunistů ve vládě a pomalé tempo lustrací.

„Pověsit – ne zveřejnit!“ křičívá v té době často.

„Nech toho! Slyšíš?“ napomíná ho babička Věra důrazně.

Jaruška jednoho prosincového večera roku 1989 vzhlédne minutu před desátou k rudému neónu na temné obloze a překvapeně zaznamená, že jedno z písmen je zakryto siluetou jakési postavy. Kvido, který stojí za jejími zády, je zdrcen.

„Dokázal bych ti odpustit, že sis někoho našla,“ vykřikne vzápětí žárlivě, „ale nikdy ti neodpustím, že jsi mu dovolila tohle…!“ Nazítří vyjde najevo, že oním mužem na střeše administrativní budovy byl soudruh Šperk, jenž vlastním tělem bránil několika členům Občanského fóra v demontáži neónu.

6. prosince je svítící transparent definitivně odstraněn. Téhož večera zamíří soudruh Šperk hlavní lovecké pušky na svůj pravý spánek a stiskne spoušť. Střela však šťastnou náhodou mine cíl, takže jediným následkem tohoto sebevražedného pokusu, jak později konstatuje lékařská zpráva, je dočasně zalehlé pravé ucho. Po krátké rekonvalescenci kupuje soudruh Šperk na aukci konané v rámci tzv. malé privatizace objekt restaurace zvané Myslivna za vyvolávací cenu 3 240 000 Kčs.

Kvidův otec od ledna 1990 pracuje na ministerstvu zahraničního obchodu ve funkci vedoucího obchodní skupiny. Do zaměstnání denně dojíždí vlastním vozem. V září téhož roku je vyslán na kontraktační cestu do Brazílie.

„To už jde, ne?“ usmívá se v té době často.

Krátce po svém návratu je v rámci celkových prověrek ministerstva pozitivně lustrován a propuštěn. Vrací se do a. s. Kavalier Sázava, kde vykonává funkci cenového referenta.

V příštích měsících spí babička Věra velmi neklidně. V noci z 18. na 19. srpna 1991 neusne babička vůbec. Nedokáže si to vysvětlit. Ráno zjišťuje, že všechny tři andulky znovu uletěly. O pár minut později se z rádia dovídá, že v SSSR byl proveden státní převrat a že v ulicích Moskvy stojí tanky.

„Realistu zázraky nikdy neuvedou do rozpaků,“ komentuje celou událost Kvido.

Kvidova matka nemá na zázraky čas, neboť do konce října musí odevzdat návrh projektu pro tzv. velkou privatizaci. Mimoto si dělá vážné starosti s recidivou otcovy nemoci.

12. září přilétá z chorvatské Puly, ohrožované srbskými nacionalisty, Mirjana; Kvidova matka jí poskytuje politický azyl.

10. října odevzdává Kvido do nakladatelství Československý spisovatel rukopis románu Báječná léta pod psa.