Pěvec

Hosty své večerní odvádí do ticha,
vězte však: není to nikterak snadné.
Ticho je v moři, úplně na dně,
kde prosím musí se nedýchat —
a při tom pěvec náš poněkud zvadne.

Daleko raději hrouží se do břicha,
vychutná ticho, jež rychle se zadýchá,
ticho, jež křičí i za dne.
Nástroje tasí pak velice ladné…
(K ústům rád přikládá u hradeb Jericha.)