Mezi námi — Lisabon

J. L.

Karneval, ještě karneval, a potom pá, buď zdráva —
(„Ještě tě mám, ještě mi vpadáš mokrým klínem do zad.“)
toto jsou krajiny, v nichž bloumám jako nomád,
jež šumí, vlní se, kde však sémantická tráva
tvých výkřiků podivně sesychá, kroutí se a zmírá.

Mezi námi moře a vzduch. Proplout, proletěti —
(„Všechny tvé dívky mohou být bezmála mé děti!“)
mávat a minout… a tak už, dnes večer, konečně sbal
co je mé. Pošli to na můj konec světa. („Karneval?
Ne. Roky míří kupředu, od desíti k pěti…“)