* * *

Kamile Bělunkové

Vlásek po vlásku tě uklízím ze života,
zákeřných tenat je pořád plná postel.
Mám čas na práci, klid na čtení, přicházejí hosté —
to všechno ukládám s šetrností Skota
a přesto můj dluh roste…

Přiložím ještě někdy rty k okraji číše,
která se chvěla mezi tvými prsty? Ach, spíše
budu jen vzpomínat, jaká to byla kanonáda,
když tebou vystřelené broky zasáhly má záda
a bolest pronikla až k míše…