* * *

Musím se zmínit o dráze této střely:

Je to noční střela, která letí… letí… letí…
a hle: za jejím chvostem již bělá se — v rozpětí
obratníků — den. Až do té chvíle bdělý
jsem. Městem už voní levandule dětí.

Utíkám do postele, chvíli zdřímnu si,
a v krátkém ranním snu mi Chittussi
nakape smutek do očí.
             Těsně před probuzením
jsem na své svatbě, poprvé se žením —
slánka padá ze stolu, roztříští se na kusy.