Pusté město, pustý sad

J. L.

Z kamenných nástrojů svívá vítr prach,
alt arkýřů, výlohou náhle pluje tvoje čelo.
Pořád to dítě, jež tak zarputile chtělo
házet na zeď světa hrách? Dokonce šířit strach.
Ó dávno, dávno ne. Už dávno změkčil tě: mélos.

Už jsem tě vytepal do podoby Aramise.
Teď chci jen — nežli mne zavane pouštní písek —
být tady pro průniky tvého kordu,
aktivně účasten. Být krásná oběť velikého mordu.
Polapen při každé z tvých čistek…