* * *

Myslím zas na kořínky
obalené váčky slepené hlíny —
v hlubokém hrobě pod tvými mini.
Pluji tvou dělohou se svými mřínky,
abych hned uviděl všechny své syny.
Jenomže ty jsi na mě zlá,
někam jsi zalezla
a mě opět jala lítost…
Ale teď už vážně dost:
Syna nemám. Mám starýho kozla.