Mezi námi

Jitce Lit

Ráno sedlo na troleje,
z hlubin spánku procit’ sad.
Padal jsem — a nedopad’…
(Proč jitřní čas tak zeje
a mnou tu cloumá chlad?)

Stáli jsme přede dveřmi,
říkala jsi: „Ještě nehřmí.“
Pak ses ptala: „Pláč, nebo smích?“
Ale já se nenamích’
a řekl jsem ti: „Věř mi.“