Doupě literátů

Choval se galantně jako Pán prstenů,
polibek na krajky a lehká úklona.
Dřímal v svém pokoji, když cosi ťuklo na…
Lenoro, jsi to ty? — Vystříkla na stěnu
krev France Villona.

To byl jen drobný úlek a stíny,
kvantová čísla a spiny —
to si jen vymýšlím, prostě jen hloupě.
Decima o krvi, mé dočasné doupě.
Stejně v něm číhá kdos jiný.