Rožně

Obléknu kabát, vyjdu z bytu,
venku je chladno, ale jde to.
Potkávám bryčku, v níž odjíždí léto.
Míjí mě tramvaj, a já v duše skrytu
doufám, že to někde spletou,
nějaká výhybka, nějaký Vyšší Kdos,
někdo, kdo můj los
drží pevně v ruce.
Někde to spletou a já nebudu nucen
otáčet tělo své kolem nových os.