Laskavý čtenáři!

Upřímně Ti gratuluji ke knize, kterou sis právě zakoupil, popřípadě ukradl v obvodní knihovně.¹ Udělal jsi opravdu dobře, neboť toto je kniha určená – na rozdíl od většiny ostatních knih – především Tobě.

Napsal ji totiž náš člověk, čtenář jako Ty nebo já. Konečně! Konečně je nám, čtenářům, adresováno jaksi víc než jen ono obligátní strohé sdělení, abychom si na straně 97 laskavě opravili chybné znění věty „Zuzanka pomilovala houpacího koně“ – je nám adresována celá kniha! Konečně se mezi námi čtenáři našel jeden, který se dokázal vzepřít svévoli domýšlivých autorů. (Dost už ostatně bylo těch věčných experimentů, mnohovrstevných textů, proudů vědomí a bezuzdného střídání časových rovin!) Konečně se našel někdo, kdo dal našim čtenářským zážitkům (ať už jimi je okouzlení, nebo znechucení) pevný tvar, někdo, kdo nám zaplaťbůh pomohl definitivně vyřešit ty ustavičné dohady, zda jsou ta či ona současná díla jednoduše blbá, nebo složitě postmoderní. Někdo, kdo nám v neposlední řadě vyjevil pravdu, kterou jsme až dosud jen matně tušili: Ano, Pegas žere.

„Není pravda, že velký duch nikdy nesmrdí,“ říká autor této knížky, „neexistuje proto rozumný důvod, proč by se na Parnasu nevětralo.“

V osobě Michala Viewegha, tohoto novodobého Spartaka naší čtenářské obce, získáváš nyní, laskavý čtenáři, nejen chápavého přítele, ale i obratného obhájce svých práv a tiskového mluvčího zároveň.

Tvůj kolega – čtenář