Muka velrybí obraznosti

1. David

V mládí každý věří, že svět začal teprve jím,
že je tu vlastně všechno jen kvůli němu.

— Goethe

1. července 1984 v 17.59 vběhl David Behr (20/182) na šedobílý mramor vstupní haly pražského velkonádraží jako MLADÝ MUŽ, JENŽ PŘIŠEL KONAT VELKÉ ČINY, zrakem přelétl display informační tabule (VARNA ČEDOK 18.40), a obléknutím modrého pracovního pláště s hlavičkou JÍDELNÍCH A LŮŽKOVÝCH VOZŮ získav potřebnou autoritu, prošel mezi poslušně se rozestupujícími cestujícími až na III. nástupiště ke svému vagónu BAC 915742. Po jeho odemčení za sebou ještě pečlivě zavřel (což provázeno tichým nesouhlasem nedočkavého davu) a vylepil na skleněné dveře jednotlivých kupé jmenné seznamy, dodané mu pracovníkem cestovní kanceláře: DORA, DÁŠA, IRENA, četl polohlasem ženská jména plná příslibů, DÍVČÍ JMÉNA TAK PODIVNĚ OZVÁNĚJÍ LOUKU KVETOUCÍ MEZI ČERVEN A LES, recitoval už nahlas a desetiletá četba světové literatury mu dodávala jistotu, že je schopen velkých činů a vášní (ačkoli někteří lékaři mu tvrdili opak). Nakonec si s přiznanou rozkoší oblékl nažehlený bílý číšnický rondon ze 100% bavlny, místo předpisových služebních kalhot (nemožné černé, dlouhé) si natáhl krátké seprané džínsy, ještě triumfální pohled do zrcadla ve služební kuchyňce (MUSÍM KONEČNĚ VIDĚT MOŘE! MUSÍM KONEČNĚ POZNAT LÁSKU! MUSÍM SE STÁT MINISTREM DOPRAVY A SPOJŮ!) – a po otevření vagónových dveří nastavil hruď tomu přívalu života, kufrů, ňader a nafukovacích matrací.

2. Evžen

Bohužel budoucnost není již tím, čím bývala.

— Valéry

Dveře vagónu tedy otevřeny a pod nimi shromážděný dav zaměstnanců n. p. CHEMOX se vzrušeně zavlnil. Psychologie stáda, pomyslel si s odporem ing. Evžen Chrást, CSc., (46/175) a patou rozdrtil oharek právě dokouřené cigarety KENT ROYAL (Made in USA). Určitě se tam budu nudit, kdo dneska relaxuje v Bulharsku? Geograficky, etnograficky i intelektuálně je to absolutně sterilní lokalita, ale musí to zkrátka být, neboť v akusticky dokonalých podnikových kuloárech se už proslýchá cosi o buržoazním životním stylu manželů Chrástových (se závistivými poukazy na jejich neoklasicistní vilu v Zahradní Čtvrti, dvě nablýskaná VOLVA v garáži a každoroční dovolenou ve sladké Francii), musí to být, protože vyčerpaný, vysátý a zničený ředitel Caban stárne s každou tabletou Alnagonu (často až 30 denně), zatímco ostatní náměstci se jako draví supi slétají nad jeho mahagonovou rezidencí. Musí to být, protože ODLIŠNOST BUDÍ NENÁVIST, připomněl si ing. Evžen Chrást svého oblíbeného autora, již s pohledem na masivní platinový náramek svých hodinek SEIKO (Made in Japan), a uchopiv svůj vysoce elegantní kožený kufr SEA LORD (Made in England), vykročil ve svých perfektních, perforovaných a perfidních mokasínech (Made in Italy) velmi zvolna k vagónu.

3. Dora

Jsou pomluvy, před kterými i nevinní ztratí odvahu.

— Napoleon

„No konečně – kde, prosím tě, vězíš?“ řekla svému muži závodní lékařka n. p. CHEMOX MUDr. Dora Chrástová (43/168/68), znervóznělá vedrem, pobíhajícími dětmi a krutě mladými laborantkami, a když se nedočkala odpovědi (UŽ MI ANI NEODPOVÍDÁ!), odvrátila se od něho, předstírajíc, že přepočítává zavazadla. Milujeme se už jen třikrát ročně, uvědomovala si, na můj svátek, na moje narozeniny a na MDŽ, a to ještě musím pokaždé přijít s něčím novým, aby to vůbec šlo (naposledy na šesti rolích hliníkové fólie – a pak proč pořád není alobal!). No tak tedy HA HA HA, ale je to spíš k pláči, a navíc mi dochází inspirace a narozeniny se blíží… A teď ještě ke všemu to Bulharsko, ten příšerný Balkán, ale musí to být, protože úhlavní nepřítelkyně a předsedkyně závodního Svazu žen Vlasta Marková se již nechala slyšet, že nám podnikový kemp na Slunečném pobřeží zřejmě není dost dobrý, prostě FRONTA JE VŠUDE, TÝL NEEXISTUJE, a tak chatka v tom hnusném kempu jako POLNÍ STAN PŘÍŠTÍHO GENERÁLA a já jako jeho VÁLEČNÁ ŽENA – a MUDr. Dora Chrástová nastoupila do vagónu za svým mužem plna odhodlání, chuti, sil a šťáv.

4. Dáša

Názory lidí jsou částí jejich štěstí.

— Shakespeare

Dveře vagónu otevřeny a pomocná laborantka Dáša Poláková (19/163) se čile shýbla pro svůj chatrný lepenkový kufřík s ople­chovanými rohy a obtisky zámku Bouzov (předloni s paní Brázdovou), České Lípy (v osmé třídě se školou) a Lipenské přehrady (loni s podnikem). LETOS UŽ TEDY UVIDÍM MOŘE, pomyslela si Dáša šťastně, BOŽÍNKU, AŽ TO BUDU VYPRÁVĚT DOMA V NOUZOVĚ! – a potom otřela zelenou koženku sedadla doma již nachystaným hadříkem namočeným v saponátovém prostředku JAR (Kčs 6,50), zatímco obličej, podpaží, prsa, břicho, stehna a pohlaví si otřela cestovním hygienickým ubrouskem AFRODITA (Kčs 0,50).

5. Irena

Před svým odjezdem do Maroka rozhodla se filmová herečka
B. Bar­dotová dát si vpíchnout injekci očkovacího séra do paže.
Podle jejích zkušeností budou na tomto místě stopy po očkování méně vidět než na horní partii nohou.

— časopis Mladý svět č. 42/1966

Dveře vagónu již otevřeny, ale mzdová účetní n. p. CHEMOX Irena Bergerová (26/175/58 – 90/60/90) stále ještě na zadním sedadle taxíku a řidič nepřetržitě nabádán k rychlejší jízdě, KRÁLOVNY ALE PŘICHÁZEJÍ POSLEDNÍ, při přechodu z dlažby na hladký asfalt magistrály protáhlé zasvištění pneumatik a ihned do nejrychlejšího pruhu, konečně směrovky, brzdy a spropitné důstojné královny, KTERÁ ODJÍŽDÍ ROZŠÍŘIT SVOJE DRŽAVY (po miss Chemox jistě i miss jeho bulharské kolonie), ale hlavně a především: PŘÍTOMEN NÁMĚSTEK CHRÁST a navíc ve SPOLEČNÉM kupé (stálo mě to láhev skotské a jeden výlet za město) – a Irena Bergerová potřásla svou nádhernou plavovlasou hlavou, aby zaplašila případné výčitky svědomí a mohla se plně soustředit na promýšlení dalších psychologických fint, které použije v rámci útoku na mocného a vlivného náměstka, jenž (jakmile podlehne) snadno dokáže přihrát funkci VEDOUCÍ MZDOVÉ ÚČTÁRNY… A oddala se myšlenkám na tuto nekonečně příjemnou perspektivu, něžným jako první láska či vzpomínka staré kurtizány.

6. David

Mládí touží po experimentu.

— Stevenson

„… polibek kapesník siréna lodní zvonec,“ recitoval David Behr, vykloněn z okna ztěžka se rozjíždějící vlakové soupravy, vnímaje přitom integrální směsici ženských slz, posledních rad, vzrušených výkřiků a vztyčených paží. Mosty k nízkému opatrnictví tedy spáleny, do hladiny stojaté vody tedy udeřeno, ale tyto úvahy náhle přerušeny slastným zrychlením, ještě poslední špinavé domky železničního depa a záhy už Libeň jako pouhá PERIFÉRIE VŠEDNOSTI, brzy pak rovina Polabí s příslibem rumunských hor – a David Behr usedl k rozložené mapě, a nespokojen s dosaženým teprve Kolínem, pokradmu se ohlédl a nenápadně prodloužil vlastnoručně zakreslenou trasu až k Havlíčkovu Brodu.

7. Evžen

Boj pohlaví se odbývá tradičními zbraněmi.

— S. J. Lec

V kupé téměř 35 stupňů Celsia a navíc vůně údajně osvěžujícího ubrousku AFRODITA – kdyby Afrodita takhle voněla, rozhodl by se Paris pravděpodobně jinak, pomyslel si trpce ing. Evžen Chrást, iritovaný nucenou koexistencí čtyř osob v tak malé místnosti. BOŽE, KDE JE KONEJŠIVÝ CHLAD KLIMATIZACE LETADEL AIR FRANCE?!

„Nevadilo by vám, kdybych si trochu odložila?“ ptá se s průhledně nevinným úsměvem ta holka z účtárny, jejíž drzá aspirace na funkci vedoucí už dlouho bije do očí.

„Prosím, prosím… Jak je vám libo!“ Jen se klidně svlíkni, vysmíval se Evžen v duchu zcela konvenčnímu zahájení Ireniny invaze. To tílko ovšem… nutno přiznat… jsou zde určité nepopiratelné… kvantity a kvality.

8. Dora

Tomu, kdo mnoho žádá, mnoho schází.

— Horatius

„To je ale rozkošný nátělníček, Irenko,“ snaží se křečovitě MUDr. Dora Chrástová a pěje dál svou chválu onoho titěrného kousku prádla až do všemi pocítěné trapnosti. Její make-up už nyní definitivně rozleptán potem a únavou z cesty, takže vrásky na čele, kolem očí a dokonce i úst, dále nutno zakalkulovat pět či šest tukových varhánků, skládajících se k okraji příliš těsných kalhotek, plus dvě ztěžklá ňadra, jejichž ochablost nepříjemně kontrastuje s vyzývavě původními tvary těch Ireniých – VLASTNORUČNĚ BYCH JÍ JE UŘEZALA…! TAK KDE KSAKRU JE TA PROKLAMOVANÁ VYROVNANOST ZRALÉ ŽENY, KTERÁ UŽ ZTRATILA NEKOORDINOVANÉ POHYBY HŘÍBĚTE…?! AUU, TO BOLÍ! AUUUUUUU!!!

9. David

Budiž srdce šťastné nebo trpící,

vždy potřebuje ještě jedno k sobě.

— Němcová

Po krátkém energickém zaklepání vstoupil David Behr do kupé číslo 6, aby zaevidoval objednávky kávy, piva a limonád (veřejně na papír) a nejkrásnější dívku svého srdce a vagónu (tajně do své videopaměti), když vtom veškerá jeho pozornost stržena profesionálně líbezným úsměvem Ireny Bergerové: TAK JSEM TĚ KONEČNĚ NAŠEL JÁ SI TĚ VYPROSIL NA JARNÍ BOUŘCE DAR KRÁSNÝ JSI UTKANÝ Z PAR – a David Behr se vypotácel z kupé na olivově zelené linoleum chodbičky, a zachytávaje se cestou za držadla ze stříbřitého chromu, dorazil do služební, krémově žluté kuchyňky, kde se při mihotavém světle modravých plamínků bíle smaltovaného vařiče několikrát marně pokusil začíst do Stendhalova románu Červená a černá.

10. Dáša

Do žen a do melounů se nevidí.

— Italské přísloví

To byl, božínku, pěkný chlapec, pomyslela si Dáša Poláková, když se po Davidově odchodu její oči opět vrátily na stránky západoněmeckého časopisu BURDA (vypůjčen od slečny Ireny), kterým si okouzleně listovala již celé dvě hodiny. PROČ SE ALE NA MĚ NEPODÍVAL…? BOŽÍNKU, TOHLE JSOU ALE PĚKNÉ ŠATIČKY!

11. Irena

Lepší vládnout v pekle než sloužit v nebi.

— Milton

S tebou by to sice mohlo být krásné, pomyslela si Irena Bergerová po Davidově odchodu, ale já musím probudit jiskru v tomhle stárnoucím pánovi, jehož chladná odměřenost se zdá držet už jen na tom uzlu vzorně utažené kravaty – a hroty jejích ňader prosvítající řídkou tkaninou tílka opět zamířily na ekonomického náměstka, OTOČENÍ DVOUHLAVŇOVÉ TANKOVÉ VĚŽE a z betonové bariéry inženýrovy zdrženlivosti odletují metrové kusy zdiva, přestože stále odvrací pohled do černého již okna: ALE ALE, PANE INŽENÝRE, CO TAM V TÝ TMĚ VIDÍTE?!

12. Evžen

Milovat a být rozumný nemůže ani bůh.

— Publius Syrus

Noc ukazuje hvězdy a ženy v lepším světle, pomyslel si hořce už akutně znejistělý ing. Evžen Chrást při pohledu na Irenu Bergerovou již v superkrátké noční košilce, efektně odhalující více než 85 % jejího broskvového epitelu. Boj se vyhrocuje, přičemž nejslabším úsekem inženýrovy obranné linie jsou evidentně genitálie, o jejichž kolaborantských tendencích je Evžen zpravován ve stále se zkracujících intervalech, a tak raději taktické stažení do klidu chodby, kde zapálena cigareta KENT ROYAL a hladce oholená tvář vystavena do otevřeného okna vstříc nočnímu větru a trnitým větvím akátů, když vtom za jeho zády znovu Irena s ručníkem a mýdlem coby pouhými rekvizitami (protože už se myla!) a při vzájemném vyhýbání mu přitiskne ňadra k hrudi: UŠTKNUTÍ ZMIJÍ S OBROVSKÝMI ÚSTY – a inženýr Evžen Chrást ztěžka nalehne na velmi zvolna se přivírající dveře umývárny, které se pro něj otevřou (Irena v nich již zcela nahá) – a zavřou.

13. David

V lásce, která má být trvalá, je nejhorší přechod od lži k pravdě.

— Rey

Ve služebním kupé zatím David Behr v očekávání státních hranic (vzrušeně, protože přes ně poprvé) a celníků (klidně, protože nepašuje), a čtrnáct miliard neuronů jeho mozku (schopných vytvořit osmdesát oktiliónů kombinací) tiskne pořád jen oněch pět písmen IRENA… Pokušení je ucpaná pijavka na varlatech, a tak za hodinu nachozeno nervózních 13 kilometrů od okna ke dveřím, až konečně vypuzen na chodbu právě včas, aby stihl zahlédnout výjev ve dveřích osvětlené umývárny: „Bože!“ vykřikl zoufale David Behr, ale to už západka zámku zaklapnuta a pro něj pouze červené OBSAZENO – a tak štván vlakem jako raněné zvíře TEĎ SE MILUJÍ! TO BOLÍ! AUU! AUUU! až ke dveřím vagónu, které pak v náhlém popudu otevřeny a David vykloněn do tmy, neochvějně odhodlán vrhnout se proti světlům příštího protijedoucího rychlíku PANONIA.

14. Dáša

Láska se podobá neočekávaně ulovené opici.

— Stroupežnický

Všechno hezké má svůj konec, připomněla si Dáša Poláková oblíbená slova paní Brázdové, když trochu zklamaně otočila poslední stranu časopisu BURDA. Potom si přes noční košilku oblékla laciný jutový župan, avšak v umývárně stále obsazeno, a proto čekání v úzké chodbičce: Kde se tu bere ten průvan? podivila se v duchu a popošla blíže ke dveřím vagónu, kde po příslušném výkřiku David její rukou stržen zpět právě ve chvíli, kdy se v ohybu trati objevila žlutá světla protijedoucího expresu Silencia.

„Božínku, ty můj božínku,“ zlobila se, „takový hezký chlapec!“ Její slova Davidem akceptována jako PEVNÉ BODY V DESTRUOVANÉM VESMÍRU: „… a přijedeš k nám a já tě představím našim a paní Brázdová nám upeče dýňový koláč…“

„Tak jsem tě konečně našel!“ vzlykne šťastně David Behr a Dáša Poláková mu utře zpocené čelo hygienickým ubrouskem AFRODITA (Kčs 0,50).